Téma:

Ahoj
Záleží asi na průměru. Když se mrkneš na mé pokusy , tak ti mohu doporučit ty papírové tubusy na výkresy.
Malé rozměry se dají dobře natočit na PVC odpadní trubky, ale asi od 100mm bych už laminovat a to podle článku jak to dělá Karel Jeřábek .

Já to zkoušel na PVC trubku 110mm a moc to nedopadlo. Při prvním pokusu jsem trubku obalil igelitem a navíjel celou šíří najednou (1m). Pak jsem molitanovým válečkem zaválcoval epoxid. Dělalo to bubliny, ale pak šla krásně stáhnout. Druhou jsem natáčel ve spirále z 10cm pruhu. Ta vypadala mnohem lépe, ale tím jak jsem jí navíjel po částech, tak jsem jí utáhl a nešla stáhnout. Proto jsem jí musel podélně rozříznout a pak ještě znovu přelaminovat.

Další bude jedině podle Karla Jeřábka, už z důvodu, že se z povrchem nemusí takřka nic dělat.

Ahoj,
ja osobńe zatial tiež používam papierové tubusy, alebo PVC trubky. V rôznych fórach som si zozbieral niekoľko nápadaov tak sa s vami o ne podelím:

Úvodem:
Způsobů kostrukcí trupů modelů raket je celá řada a všechny mají své klady a zápory. Následující postup jsem proto vypracoval po řadě pokusů a létech sbírání zkušeností. Má být jakýmsi průřezem mezi jednoduchostí výroby, dostupností komponent, cenou, ale i splněním požadavků na náročné pevnostní parametry, optimální technologii přípravy a nízkou hmotnost.
Základem je nízkoviskózní laminační epoxidová pryskyřice a papír.
Papír, resp. jeho volba, je velmi důležitou částí konstrukce. V prvé řadě je to jeho struktura - savý je nejvhodnější, ovšem má nižší výslednou pevnost a naopak - hutný papír zase špatně saje a tedy hůř vzlíná pryskyřici, čímž způsobuje nehomogenity, "puchýře" a podélné bubliny. Dalším neméně důležitým hlediskem volby papíru je jeho tvar. K čemu nám bude pytel od cementu z dobrého papíru, když s jeho nevhodným tvarem nic nenaděláme, stejně tak rovný arch, který nemáme šanci, bez speciálního navíjecího a napínacího stroje, navinout. Ideální je tedy papírová páska. Ihned se nám nabídne notoricky známá - hnědá lepící páska. Ta se ostatně pro zhotovování trupů hojně používá, ale vlivem vnášené vlhkosti a rostoucí tloušťce stěny, pak trup při schnutí núměrně kontrahuje, vznikají podélné bubliny a povrchové nerovnosti. Při pokusu navlhčit pásku pryskyřicí, či lakem, se problém nevyřeší, poněvadž páska je pokrytá neporézní vrstvou lepidla, která zamezí dalšímu vzlínání čehokoliv. Při následném pokusu o přebroušení vrchní vrstvy, dojde k jejímu rychlému prodření a odstranění, přičemž výsledkem je nepoužitelný, nekonzistentní povrch s vybroušenými fleky a ostrůvky. Jako vhodným řešním se kupodivu ukázala být obyčejná papírová pokladní páska. Ta se vyrábí obvykle ze dvou druhů papíru - jeden je takový nažloutlý - nevhodný, nesaje - a druhý jakoby běžný, kancelářský. Ten jak známo není úplně ideální ohledně nasákavosti, ale zde se nadočekávání osvědčil.

Postup přípravy je tedy následující:

Obr. 1 - Pro navíjení je potřeba navíjecí trn a primitivní přípravek, který umožní otáčení trnu rukou, nebo kličkou. Stačí např. dřevěná tyč a na ní navlečená trubka s vhodným hladkým povrchem, uchycená otočně na koncích. Osobně používám PVC potrubí požadovaného průměru.

Obr. 2 - Dále je potřeba povrch trubky vhodně naseparovat, abychom hotový korpus mohli bez obtíží sundat. Jako jediné spolehlivé a funkční řešení se ukázalo nastříkání trubky silikonovým olejem a následné ovinutí jedním až dvěma závity papíru na pečení. Manipulace s takto naseparovanou sestavou je velmi obtížná, vše klouže a uchytit papír na PVC trubku jde velmi špatně. Lze použít kousky izolepy, špendlíky, rýsováčky atd. - prostě max. improvizace.
Obr. 3 - Samotné navíjení provádíme stejně, jako v případě výroby trupu pomocí hnědé lepící pásky, tedy: Na začátku pás papírové pásky vhodně mechanicky zafixujeme k trnu (špendlík, rýsováček) a klademe přesně závit vedle závitu, na konci opět provedeme zafixování. Následně vrstvu přetřeme epoxidovou pryskyřicí - k tomu trochu více:
Pryskyřici je nutné použít laminační, nískoviskózní typ, spolu s vhodným pomalým tvrdidlem. Tohle ještě samo o sobě papír moc dobře neprosycuje a velmi, ale velmi špatně se štětcem roztírá. Tady používám drobný trik, kdy po natužení pryskyřice (tj. několik minut odležení po promíchání s tužidlem) tuto zředím etanolem, nebo lépe izopropylalkoholem na vhodnou konzistenci a až po té vrstvu natírám. Etanol i IPA mají mít sice katalytické účinky na vytvrzovací reakci, avšak v tomto případě jsem jejich výraznější vliv na rychlost reakce nezpozoroval. V průběhu práce pryskyřici dořeďuji dle potřeby a rychlosti vypařování IPA. Další vrstvu vineme proti smyslu závitů vrstvy předchozí - obvykle začátkem z opačného konce. Jde to snadno, přebytek vytlačované pryskyřice z předchozí vrstvy je, díky řídké konzistenci minimální. Pracujeme přesně, tak aby závity pokud možno co nejpřesněji lícovaly.

Vhodnými prekurzory tedy jsou: ChS Epoxy 531 - laminační pryskyřice, H 25 - pomalé tvrdidlo (100 minut) od Havel composites (www.havel-composites.com), IPA, nebo ethanol.

Obr. 4 - Hotové trubky. Vynikají výbornou tvrdostí (oproti papírovým z hnědé lepící pásky), nízkou hmotností, a odolností proti navlhání. Subjektivně jsou trochu křehčí a při nárazech na nechráněné konce mají trochu tendenci se oddělovat jednotlivé vrstvičky. V případě vlepeného motorového lože problém není, ale u hlavice je potřeba s tím trochu počítat a vyvarovat se nějakých hrubostí - ale je to přece model... Trubky díky své tvrdosti výborně snáší tlakové namáhání, takže i intenzívnější výmet nečiní potíže.

Obr. 5 a 6 - Povrchová úprava. Ve snaze vyhnout se tmelení, špianvému a pracnému broušení s následným stříkáním lakem, s výhodou využijeme získaný povrch. Ten stačí jenom lehce - ale opravdu lehce - 600 stovkovým papírem přebrousit a potáhnout PVC samolepící fólií. Pozn.: Tyto fólie, běžně používané pro výrobu reklam, koupíme v OBI, lepších papírnictvích, nebo v potřebách pro reklamní agentury za cenu kolem 50,- kc/m - standardně se dodávají v šířkách 50, 100 a 120 cm v lesklé, či matové úpravě a nepřeberném množství barev (dle RAL) a efektů. Povrch takto upravený, dosahuje kvalit nejlepšího laku a je připraven v několika minutách. Jedinou nevýhodou je podélný šev - spoj obou konců samolepky na oválném tělese - kterému se zde nevyhneme. Opticky se sice jedná o vadu, ale věřím, že snadnost, rychlost a čistota přípravy (přímo paneláková!!!) uspokojí i přes tento drobný nedostatek širokou modelářskou veřejnost. Ze stejné fólie, lze posléze na model vytvořit různobarevné efektové plochy, nápisy atd. Stejně tak lze fólii použít i k úpravě stabilizátorů.

Závěrem:
Je jasné, že zde uvedený postup nenahradí výrobu trupů klasickým laminováním a ani zdaleka se nemůže porovnávat s jejich mechanickými vlastnostmi - obzvláště při použití tkanin typu uhlík/aramid apod., jenž jsou ovšem také cenově a technologií výroby někde úplně jinde. Nicméně po ověření výsledných vlastností si dovoluji tvrdit, že oproti klasickým papírovým trupům převládají nesporné výhody. Tyto ocení hlavně stavitelé menších a středních modelů, kde jsou významnými požadavky na trup hlavně hmotnost a dostatečná pevnost.


Dodatek : Místo přiřeďování pryskyřice používám pofoukání povrchu fénem, po vlažném povrchu se pryskyřice citelně snadněji roztírá a zasakuje. Moje oblíbené pomalé tužidlo je MGS138, je řiďounké jako voda, pryskyřici silně rozředí a houstnutí začíná až po několika hodinách.

#2693 :
Jinak s tou samolepkou, aby se nemusela překládat přes sebe a nebyl tam ten ošklivý randulec, tak ho skalpelem podélně rozřízni, odstran vrchní proužek, po částečném odlepení vrchního konce i ten spodní, a tím vlastně uděláš přesné navázání obou konců samolepky na sebe.

#2694 :
Měl bych malou poznámku k jedinému detailu, a tím je uchycení začátku vinutí a separace od navíjecího trnu. Taky už jsem zopár trubek navinul ( i většího průměru ) a osvědčil se mi mimořádně následující fígl:

- Trn v tomto případě musí být z plastové trubky, jakékoli, ale stejného průměru, jinak by trubka nešla sundat. Pro separaci používám HDPE tenkou folii, úplně nejlépe z tzv mikrotenových pytlíků od nákupu ( to jsou takové ty tuhé, hodně šustivé, nikoli měkké a tažné = ty snadno krabatí ). Závitů nesmí být mnoho, pak krabatí také, ideální jsou řekněme 2 závity ( pro případ že ve folii je malá díra, druhý závit funguje jako pojistka ) . Důležité je, aby se folie navinula na trn úplně natěsno, funguje pak samosvorně a na trnu neklouže. Válením po rovném ( ne špinavém) stole pomůže závit urovnat a utáhnout. Konec vinutí se po stranách nebo podélce zajistí lepicí páskou ( plastikovou, nikoli papírovou ). Začátek návinu nesmí být zajištěn žádnou lepenkou, ani jiným způsobem.

-Nyní začněte navíjet papír, ale pozor ve stejném smyslu jako folii předtím, pokud je první závit natvrdo utažen, všechno se stále utahuje a nic se nepovoluje návin samosvorně perfektně drží, vyzkoušeno.

-Dále pokračujte podle návodu, jenom stěžejní fígl - nenechte rouru vutvrzovat za normální teploty, ale nechte ji vytvrdit v elektrické troubě, peci, nebo prostě jenom ve "teplovzdušném tunelu", tvrořeném papírovou krabicí s obyčejným fénem zaraženým do výřezu na jedné straně a zhruba stejným otvorem na straně druhé. Na první stupeň dávají fény zhruba okolo 60C, na druhý okolo 80C. Obě teploty jsou použitelné, při 60C bude doba vytvrzení asi dvakrát delší, nutno vyzkoušet.

-Vtip spočívá v tom, že plastiková trubka se tepelnou roztažností trochu natáhne (= zvětší svůj průměr ) a jednak návin na sobě napne a jednak ho nepatrně roztáhne, zhruba o desetiny mm. Tato vůle však bohatě stačí, aby po vychladnutí šla trubka volně vytáhnout ven, naprosto bez odporu ( pozor, pokud to přeženete s teplotou, trubka povolí a změkne nebo se zdeformuje a návin nepůjde sundat ).

-Fólii vytáhneme snadno - jeden konec se převátí dovnitř, (jako když chcete otočit ponožku ) a drátem nebo klackem se provlékne skrz - díky tomu že mikroten se na epoxid nepřilepí ( pokud jste to teda opět nepřehnali s teplotou ) a folie volně vypadne ven. Plastový trn ( navíjecí plastová trubka ) lze použít několikrát, prozatím ozkoušeno asi 5x po sobě. Optimální teploty se pohybují mezi 60-80 C, pod nimi je již expanze trubky malá, nad nimi hrozí riziko změknutí. Pokud byste měli probémy trn vyndat, nechte ho vymrazit v ledničce nebo lépe v mrazáku - plastový trn ( trubka ) se smrskne ještě víc a vypadne úplně sama. Čím má navíjecí trn ( trubka ) silnější stěny, tím je efekt větší, nejúčinnější je na plné tyči.

-Nefunguje samozřejmě na kovových trubkách ( roztažnost je mnohem menší ), ale v tomto případě lze zase na trn navinout vrstvu gumy a trubku navinout přes gumu - ta se při pečení roztáhne také a efekt funguje podobně. Vyzkoušeno na trubce průměr 50mm a silikonové fólii tl. 2mm. Lze použít i k navíjení laminátových vysoce kvalitních trubek ( uhlík, kevlar ), které se stahují plastikovou páskou kvůli zvýšení podílu vlákna, funguje spolehlivě, pouze návin utahovací páskou musí být homogenní jinak jsou na rouře boule. Vyzkoušeno do průměru 8" ( tzn asi 20cm ) a délky cca 1,2 m, jádro trubky bylo voštinové 1/2".

Ďalší zaujímavý spôsob "separácie" je použitie lepiacej pásky. Páska sa na trň ( napr. trubka PVC) navinie tak, že lepivá časť smeruje od trňa. Na lepivú časť sa poto prilepí skelná tkanina, ktorá sa dá presítiť epoxidom. Po vytvrdnutí sa dá trubka stiahnuť z trňa. Z vnútra steny sa páska dá pekne stiahnuť.

Teraz si len vybrať a skúšať .

Jojo

Dakujem za rychle odpovede.Uprimne asi sa rozhodnem pre laminat.Len sa chcem spytat.Akym sposobom navijat laminat?Mozem ho len klasicky obtocit okolo trna-zrolovat to?Lebo ja nemam v plane velke rakety a teda negativna forma sa mi vyrabat naozaj nechce.

Pěkné, jen jsem tam nenašel kolik vrstev asi té pokladní pásky dát? Dle průměru.

zodyac napsal: Dakujem za rychle odpovede.Uprimne asi sa rozhodnem pre laminat.Len sa chcem spytat.Akym sposobom navijat laminat?Mozem ho len klasicky obtocit okolo trna?

Ten laminát bych dělal ve formě z plechu nebo pvc trubky.

Priemer bude do 50mm urcite.Takze sa negativna forma fakt neoplati.Urcite to budem omotavat okolo pvc trubky.Ide mi len o to, akym sposobom to omotat.